Komíny

Jaroslav Uhlíř & Zdeněk Svěrák

D#mRád se díC#vám D#mna komíC#ny
D#mprotějšíC#ho Hdomu,
D#msbíhaj se C#mi D#mpřitom sliC#ny
D#mjako máC#loHkomu.
F#nebi stoupá C#tenký čoudek
F#barvy sněhoC#bílé
F#a já vím, že C#vdovec Houdek
F#zase smaží G#filé.
C#Každý něco Bmklohní
F#na domácím C#ohni,
C#kupříkladu Bmpan Šmíd
F#opéká si C#lančmít.
D#mNikomu se G#nechce C#venBm,
D#msedí doma G#u kamC#en.
D#mNikomu se G#nechce C#venBm,
D#msedí doma G#u kamC#en.
Jeden komín skrytý v houští
televizních antén
žádné dýmy nevypouští,
ano, je to tamten.
Bydlí pod ním jedna dívka
příjemného vzhledu,
nemá doma kousek dřívka,
ruce jako z ledu.
Každý něco klohní
na domácím ohni,
kupříkladu pan Šmíd
opéká si lančmít.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Já jsem taky celý ztuhlý,
mám však horké srdce,
přinesu jí kbelík uhlí,
zahřeju jí ruce.
Zahřeju té smutné slečně
její život chladný,
zůstaneme spolu věčně
nebo aspoň dva dny.
Každý něco klohní
na domácím ohni,
kupříkladu pan Šmíd
opéká si lančmít.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Rád se dívám na komíny
protějšího domu,
sbíhaj se mi přitom sliny
jako málokomu.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:54:22.429+00:00
Výsledky hledání: